Narozeniny, prázdniny a FOMO

by 9.7.16 20 komentářů
Dneska je mi 20. A právě jsem dopsala článek, který asi nikdy nezveřejním. Byl o tom, jak jsem si představovala samu sebe v tomhle věku a jak jsem to ani zbla nenaplnila.


Myslím, že každého po nějaké době začne pálit dobré bydlo. Budiž já příkladem - před chvilkou mi mamka přinesla nakrájené ovoce, ráno mi udělala snídani a babička mi vaří oblíbený oběd. Přesto jsem psala nespokojený článek. Přitom je to všechno víc než krásný - a nevypadalo to u nás vždycky takhle. Jenže to pěkný člověk začne vnímat za chvíli jako samozřejmost a chce víc.

Když jsem dělala poslední zkoušku, šla jsem na ni s pocitem, že už proboha chci mít volno - že si chci normálně povídat s babičkou, chodit ven a lepit si do diáře bez pocitu provinění, že se neučím. Ta radost ze zkouškového mi vydržela asi týden. A pak přišlo to, co každé léto...

Dnes už vím, že se tomu říká FOMO, neboli fear of missing out. Je to zkrátka strach, že zatímco jste např. venku se psem, uniká vám něco úžasného - něco, u čeho jste mohli být a nejste. Co si budeme povídat, s Facebookem, Instagramem a vlastně i s blogy se FOMO jenom prohlubuje. Ale v létě - v létě doslova narůstá propastných rozměrů! Spolubydlící mi odletěla do Vietnamu a sdílí boží fotky. Kamarádka dělá au-pair v Rakousku. Kámošky ze skauta si válí šunky na táboře. A já sedím doma, je mi 20 a jím nakrájenou nektarinku.

Facebook mi dnes nabídl, ať se podívám na své narozeninové zážitky z minulých let. Díky tomu jsem si vzpomněla, že jsem svoje osmnáctiny slavila na Gibraltaru, na Punto de Europa. Což takhle zpětně vypadá jako úžasnej zážitek. Bylo to skvělý! Ale zas ne tak, abych si to týden záviděla. A takhle je to asi se vším - protože i ta au-pair uléhá večer k smrti unavená.

Myslím, že s fenoménem FOMO, narozeninami a létem už bojuju celkem obstojně. Už si nevyčítám, že nejsem schopná uspořádat narozeninovou party s lampiónkama. A to, že nejsem na druhém konci světa, mi je líto jen trošku. Na čem bych mohla trochu zapracovat, je to, abych v sobě udržela ten pocit "chci už proboha obyčejné volno" a abych si vážila každého dne, který si sice člověk nazapamatuje na dalších 30 let, ale zato je obyčejně spokojený a milý.

Sepisuju si v hlavě seznam 5 věcí, kterých si aktuálně vážím. A pokud mi chcete dát malý dárek k narozeninám, můžete mi sepsat, čeho si vážíte vy.
  1. ...
  2. ...
  3. ...
  4. ...
  5. ...

Magdaléna D.

Autorka

Magdaléna. Studentka. Věčně pendlující v autobuse napříč Českou republikou. Z velké části realistka a pragmatik, občas ale naivka a snílek. Mající ráda krásné věci, divné lidi a hektické dny, které však čas od času protnou lenivá rána a nicnedělání.

20 komentářů:

  1. Úplně se v tom vidím!! Je to až strašidelně přesné, jak si člověk neumí vážit toho, co má! Ale myslím, že je to dobou...rozhodně v tom nejsi sama! :) Vážně super článek, málo kdy si články dočtu do konce, přestanou mě hned na začátku bavit, u Tebe naopak! :)
    www.lifestylebirdie.com

    OdpovědětVymazat
  2. Haha, ono to má i název, cool! :D

    Vážím si toho, že můžu říkat, co chci, chodit, kam chci a být jaká chci. Prostě svobody.
    Vážím si radosti z pohybu, rychlosti, dálek a výšek (v posledním případě spíš toho mrazení :D).
    Vážím si lidí, hlavně když se upřímně usmějí a jsou do něčeho zapálení a dělají něco (i kdyby zrovna jen jedli nebo lelkovali) s nadšením.
    Vážím si toho, že jsou stále ještě místa, kde si člověk může připadat sám.
    Vážím si dobré hudby, hlavně, když může bejt dost nahlas a můžeš na ni tancovat, nebo když ji můžeš provozovat s kytarou u ohně.

    A jestli ty věci měly být fyzické, tak to bude můj otřískaný telefon, ve kterém jsem nově udělala díru v pogumování (aby to nebylo mému kolenu líto) a stále žije, kolo (haha, kdy se tohle stalo), můj multifunkční šátek, který je v noci venku k nezaplacení, pak asi moje nástěnka a vzpomínková krabice, což je hroznej cheat, protože oboje jsou tak dvacet v jednom. :D

    Drahoušek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cool říká i Katalogový Kuba :-)
      .
      To lelkování s nadšením se pokusím zakomponovat do svého života, zní to, že by mě to mohlo bavit :-)
      .
      Jo a! Někdy se mi s tím kolem musíš ukázat :P

      Vymazat
  3. 1. zdraví 2. rodina 3. práce 4. knihy 5. Můj životní postoj :-)
    Moc gratuluji ke krásnému vêku a věř mi, všechno má svůj čas a všechno má svůj důvod.
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj životní postoj? :-) To je velmi zajímavá odpověď, co se pod tím skrývá? :-)

      Vymazat
  4. FOMO, to mívám taky. A je fakt, že sociální sítě prostě lžou - ukazují to hezké, ale ne to, co všechno náročného je za tím. Jinak mně je dvacet dva a svoje narozeniny jsem ještě nikdy neslavila jinak než doma/na koleji, a vlastně mě ani nikdy nenapadlo, že by mi to mělo nějak zásadně vadit :) Jinak ten plán zapamatovat si ty příjemné dny je fajn, hlavně když člověka občas přepadá splín a má pocit, že dobré dny ptostě nemá. Jinak mých :

    1. Rodina
    2. Přátelé
    3. Možnost studovat psychologii
    4. Zdraví
    5. To, že jsem se narodial zrovna v téhle zemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, asi to nijak zásadně nevadí. Jen je člověku občas zvnějšku vnucováno, že by to vadit mělo :-)
      .
      Psychologie je určit hodná vážení si :-)

      Vymazat
  5. Teď sedím doma a po šesti měsících, kdy jsem každý den žila maximálně naplno a vážila si ho, se ke mně ten strach také vkrádá... ale pak si uvědomuju, že je jen na mě to změnit. Ne vždycky to jde lehce, ale zážitků, ke kterým člověk nepotřebuje spoustu peněz ani speciální místo, může být hodně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Jo, je to tak. Ale chápu víc než dobře, že někde se ty zážitky zkrátka dělají snáz a bez většího přičinění.
      .
      Držím palce!!! :-)

      Vymazat
  6. Tak FOMO to je!!!!
    Já jsem zažila naprosto příšerný začátek minulého týdne, kdy jsem (pod tíhou únavy z práce (především psychické) strašně moc chtěla jet za kamarády na Lipno, jezdit na koloběžce, večer si třeba dát trochu do sosáku a prostě si bezstarostně užívat..... zatímco jsem věděla, že musím na tábor jako vedoucí, na což jsem se v tu chvíli necítila ani trochu... Ve finále pocit z toho, že nemůžu na Lipno byl vlastně horší než všechno ostatní dohromady - prohloubilo to obavu z dětí a z toho, co s nima budu letos dělat, prohloubilo to únavu z práce a frustrující pocit nesvobody, neužitečnosti - nebo možná spíš nedoceněnosti.
    Jenže hned, jak jsem si uvědomila, že na to Lipno už jet prostě nemá cenu, že už to nestihnu, došlo mi, jak krásný týden jsem prožila, všichni na mě byli děsně milí a dali mi sílu a víru v to, že někde existuje někdo, kdo si mě váží....
    To je pocit k nezaplacení a je super mít kolem sebe lidi, kteří umějí říct: "Díky, jsme rádi, žes přijela a i když ses necítila ve formě, jsi pro nás užitečný člověk." BOMBAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majdi, díky za krásný komentář!
      .
      Sama úplně nenavídím ten stav, když nejsem někde, kde jsem vlastně chtěla být. Ta situace mě dost často úplně paralyzuje a nejde dělat skoro nic jiného, než na to myslet. Úplně tě obdivuju, jak jsi se s tím popasovala.
      .
      A doufám, že tábor dobře dopadne/dopadl! :-)

      Vymazat
  7. Mám za sebou poslední zkoušku, chtěla bych si užívat volna, cestovat a tak. A místo toho chodím do práce a aktuálně ležím v posteli antibiotiky a napadá mě tak milion věcí, které bych místo toho mohla dělat! (I když, znám se, stejně bych zase skončila u hledění do počítače, že.)

    A čeho si aktuálně nejvíce vážím?
    1. Zásob bylinek, které mě zachraňují a zlepšují mou nemoc.
    2. Milého, který se o mě stará a za všech okolností se mi snaží zvednout náladu.
    3. Mamky, která se o mě stará alespoň přes telefon.
    4. Organizátorů Colours of Ostrava, protože letošní ročník by mi zatraceně mohl dodat spoustu ztracené energie!
    5. A vlastně všech blogerům (takže i tebe) a aktivních lidí na internetu, kteří mi vždycky pomůžou přijít na jiné myšlenky, když jsem ztracená a tak.

    A všechno nejlepší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. !!!!! To je pěkná várka věcí, kterých si vážit. Doufám, že už si zdravá a užíváš Colors! Měj se krásně!!

      Vymazat
  8. Pod tenhle článek bych se mohla podepsat. Všechno uniká, všechno mě míjí, nic nestíhám a ničeho nedosahuji, takové jsou ty dlouhodobě hektické pocity. Přesto mám dneska po dlouhé době volno, tři hodiny sama pro sebe, bez lidí a bez starostí (povinnosti taky nemám, ale naplánovala jsem si pár úkolů :D)...
    čeho si vážím?
    1. psychické podpory, které se mi po několika náročných směnách v nepříjemném kolektivu dostává ze strany Modrého, ať už naživo nebo přes zprávy
    2. toho, že je léto a ačkoliv nic nestíhám a bojkotuju všechny své cíle, nemusím u toho myslet aspoň na školu, o starost míň
    3. v neděli vyrážím na Mácháč, dostala jsem plavky a bude se číst Harry Potter
    4. přišel mi velmi milý pohled od Matty, jen tak, ručně dělaný
    5. venku je úplně ideální počasí na focení a procházení se po lese, což mám na odpoledne v plánu, až budu hlídat ségru

    (S)měj se a užívej si

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlasti, to je tak krásný všechno. Přehršel událostí a povinností je (ve většině případů) o moc lepší než jejich nedostatek.
      .
      Přeji pevné nervy s brigádou, já sama vždy už po týdnu nenávidím lidi. :D ... A Mácháč si určitě užij! Jedete s Modrým společně?

      Vymazat
  9. 1. Vážím si toho, že jsem zdravá.
    2. Vážím si toho, že mám milující rodinu a žiju ve spokojeném vztahu s přítelem.
    3. Vážím si toho, že jsem odstátnicovala a byla přijata na navazující studium.
    4. Vážím si toho, že mám zajímavou brigádu, která mě baví.
    5. Vážím si toho, že si mohu užívám volný čas podle toho, jak sama chci.

    Krásný článek a moc hezké zamyšlení! Myslím, že lidé zážitky ostatních opravdu moc přeceňují. Nedávno mi známá, která celý půlrok postovala fotky z cesty po Irsku řekla, že to tam nenávidí a bylo jí celou dobu hrozně - bála se, okradli jí, ztratila se, byla opuštěná, docházely jí peníze. Nic zkrátka nemusí být tak růžové, jak se zdá.

    OdpovědětVymazat
  10. Musím ti říct, že určitě nemáš větší fomo než můj pes :D ten jakmile je venku tak dělá všechno kromě toho co by měl, protože mu asi taky něco utíká... Hlavu vzhůru, zasloužíš, aby ti něco uteklo za cenu, že si odpočineš :)))) ty si to zasloužíš!

    OdpovědětVymazat
  11. FOMO neznám. Nebo už jsem se s ním vyrovnala, prostě nemůžu být u všeho a tak si vychutnávám většinu dní, kterými procházím.
    Ale dívám se, že jsi tady trochu hodně zabrzdila s blogováním. Možná máš daleko méně času, třeba nové zážitky, a tvůj život se rozletěl a nemá čas se pozastavit na pár řádků. Škoda, i když jsem tu dlouho nebyla, tvoje články se mi vždycky líbily, četly se splavně, přinesly zajímavé postřhy, krásné fotky. Jsi na fejbuku? Možná se zkusím podívat, jestli tě tam najdu.
    A kdyby ne, tak hodně štěstí, a doufám, že občas nakoukneš. I do toho mého pohádkového světa, který jsem teprve teď začala trochu rozjíždět. :-)
    Eumenidas a Vendy v jednom jsem :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dodatečně - všechno nejlepší ke krásným dvacetinám a všechno nejlepší ke stejně krásným jednadvacetinám! :-)

    OdpovědětVymazat