Kam v Brně: #1 zašlý luxus dávné slávy

by 25.3.16 6 komentářů
Zůstala jsem jeden víkend v Brně, a protože bylo venku opravdu krásně, nemohla jsem to už u stolu vydržet, a tak jsem zaklapla knížky i notebook a vyrazila ven. Nasedla jsem na první šalinu, pak přesedla na trolejbus, který mi zrovna zkřížil cestu, a najednou se ocitla ve čtvrti, kterou jsem v Brně poznala ještě dřív, než jsem se tam přestěhovala. A teď jsem měl možnost prozkoumat ji podrobně.


Architektuře moc nerozumím, ale spousta domů se mi zdála jak z první republiky. Celá ta čtvrť leží na kopci a jeden dům svou velkolepostí přebíjí druhý. Obydlí, které nemá věžičku, hrázdění nebo vikýř, jako by ani nebylo. Mnohá mají malá kulatá okénka, zlaté detaily či altánky na zahradách.

Zahlédla jsem moc krásný dům a chtěla jsem ho prozkoumat podrobněji, jenže než jsem se nadála, už jsem o ulici výš spatřila jiný, ještě zajímavější. A odtamtud pak další. Prošla jsem takhle spousty ulic, proběhla napříč stoletím a stoupala stále výš a výš. Každý dům byl úplně jiný. Zelený se štukem a vystouplými okny, žlutý s dřevěným hrázděním, dům s kovanou bránou se zlatými kvítky či jeden obyčejný a nápadný svou neokázalostí. Nedalo mi moc práce, abych si představila, že patřím k tehdejší smetánce a prostě se jen vracím domů.

Velká část přilehlých zahrad ovšem byla zarostlá a všechen někdejší luxus tak působil mnohdy zašle. Trní a neprořezané stromy nebyly žádnou výjimkou. Na jedné zahradě jsem dokonce spatřila napůl rozpadlého houpacího koníka.




Úplně na vrchu jsem čekala vyhlídku, ovšem žádný závratný rozhled kolem nebyl. Vydala jsem se ji tedy hledat o kus níž a o kus dál. Po chvilce jsem byla na Míráku, kde to ten den docela žilo. Procházející se rodiny, poposedávající důchodci a děcka hrající na trávě frisbee. Nebylo se čemu divit, počasí bylo opravu báječné.

Chvilku jsem se rozhlížela, ale protože čas, který jsem si na svůj minivýlet vyčlenila, se začínal krátit, seběhla jsem od hvězdárny dolů mezi chatkami, dupla párkrát do bláta, zamrkala na kobyly a vrátila se domů.




Prozradila jsem, že  mé prozkoumávání skončilo v okolí náměstí Míru a Kraví hory. Pokud by vás ale zajímalo, kde najdete ony dávnou slávu vyzařující domy, hledejte uličku Jiříkovského a odtamtud se jistě nasměrujete sami. Budete nadšeně bloumat stále výš a výš, přesně jako já. Slibuju.

Články z první ruky. Víc fotek z Brna. Zákulisí  ---  Facebook

Magdaléna D.

Autorka

Magdaléna. Studentka. Věčně pendlující v autobuse napříč Českou republikou. Z velké části realistka a pragmatik, občas ale naivka a snílek. Mající ráda krásné věci, divné lidi a hektické dny, které však čas od času protnou lenivá rána a nicnedělání.

6 komentářů:

  1. To zní fakt... krásně. Teda hlavně vypadá. Jsou ty domy obydlené? V něčem takovém bych jednou chtěla bydlet, líbí se mi to mnohem víc než bezduchý dům jednadvacátého století. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé jsou obydlené (soudím podle auta s kravatou), ale do těch zarostlých určitě někdo už pár let nevkročil. Vždycky si vzpomenu na Annu ze Zeleného domu (jeden z dalších dílů), kde s kamarádkami obdivují jednu krásnou vilu a jednoho dne se jim naskytne k pronájmu :-)

      Vymazat
  2. Tak už vím, kam si jednoho dne udělám vycházku, až se budu nudit. :3

    OdpovědětVymazat
  3. No toooohle, tuhle část Brna vůbec neznám! Ale je fakt, že já jsem spíše takový ten víkendový špilberko-parkový flákač se na dece, i když prozkoumávání nových míst mi také není cizí. Díky za tip! ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ;) Já bych se na dece taky povalovala, ale zatím nemám parťáka/parťačku.

      Vymazat