Nechci se ani dívat, po jak dlouhé době píšu článek. A vlastně... nechci říkat, že mi je to jedno, ale momentálně mi to nepřijde důležité. Měla jsem se psaním velké plány, ostatně jako s mraky dalších věcí.


Poslední článek je ze začátku semestru, bohužel toho minulého. Poprvé jsem si to uvědomila teprve tehdy, když mi byla položena otázka, proč jsem už dlouho nic nenapsala. A od té doby se čas od času zeptám sama sebe na to samé. A asi si to zaslouží alespoň maličké vysvětlení.


Příspěvek, který tu dosud visel jako "nejaktuálnější" je plný nadšení do nového semestru a spousty plánů. Bohužel ten podzim vůbec tak nadšený a napumpovaný nebyl. Hodně často jsem se cítila unavená, několikrát jsem ležela v posteli s nemocí (což u mě není moc běžný standard) a celkově byl ten semestr v mnoha ohledech stagnující.

Spousta těch plánů, které jsem načrtla, nevyšla. Horolezkyně se ze mě nestala a výletů bylo poskrovnu. Ani do jedné práce jsem moc nechodila a v té pro mě zprvu důležitější jsme nakonec skončila úplně. Do Vídně na jaro také nepojedu (což je asi na delší povídání, ale není to úplně celé moje vina).

Na druhou stranu bych nerada, aby to vyznělo, že ten semestr byl úplně hrozný a neproduktivní. Trávila jsem víc času s rodinou, povídala si víc s babičkou i mamkou. Nenastal žádný nepříjemný zvrat, což (po určitém období mé minulosti) beru jako velké plus. A taky jsem se naučila kódovat! Jo, z toho mám radost snad největší - už jsem dokázala postavit pár jednodušších webů - potykala jsem si s HTML a CSS, nesměle si podala ruku s flexboxem a Javascript a databáze si zatím držím v uctivé vzdálenosti od těla. Taky jsem si napsala jazykový test na Erasmus, takže ten semestr v zahraničí snad příští rok bude. 


Jak už jsem naznačila, trošku mi zkomplikovalo život zdraví, před zkouškou z ústavního práva se dostavily takové problémy, které mi skoro znemožnily na tu zkoušku jít. Celkově se to hrozně táhlo. Byla jsem donucená jít i na neurologii kvůli bolestem hlavy - což bylo úplně zbytečné a zbytečně nepříjemné. Teď po skoro měsíci volna ale myslím vím, čím to bylo - jednoduše řečeno jsem měla málo ovoce, moc nekvalitní pizzy a chlebových krekrů, málo pobytu venku a prakticky zlikvidovaný jakýkoli pravidelný denní režim.

Všechno, co jsem výše jmenovala, pak způsobilo, že jsem měla (oprávněný) pocit, že v mém životě není nic, co by bylo nějakým způsobem zajímavé/inspirativní/vyprávěníhodné. Když k tomu připočtu i permanentní nedostatek času a takový ten neklid, který je v průběhu semestru, výsledkem nemohlo být nic jiného, že tu bylo nějakou dobu pusto a prázdno.

Nebudu slibovat žádné velké množství článků - jen chci napsat, že je mi LÍP. Snažila jsem se dát trošku do kupy, tak snad to vydrží. A momentálně pracuji na tom, aby v tom semestru příštím alespoň nějaké věci zajímavé/inspirativní/vyprávěníhodné byly :-).

Mějte se krásně a odpusťte mi tenhle trošku smutný výlev, jen mi přišlo, že by tu měl být.
Vždycky jsem měla ráda začátky školního roku, protože pro mě znamenaly možnost dávat si splnitelná předsevzetí. Na rozdíl od novoročních se totiž školnoroční předsevzetí (většinou) netýkala hubnutí a ulovení kluka. :-) #kdejsoutyčasy


Už několik let trávím pár srpnových týdnů jako průvodkyně na jednom menším zámku. Za tu dobu jsem už leccos poznala, kdeco zažila a něco stále ještě neobjevila. O tomhle tématu jsem napsala mnoho už na svém starém blogu, ale dneska to vezmu trochu z jiného soudku. Čím vším občas musí takový zámecký průvodce být?


Když se hlásíte na pozici průvodce na zámku, pravděpodobně víte, že se po vás bude chtít, aby znali něco málo z historie, případně abyste se to doučili. Taky je výhodou, když nevypadáte jako sériový vrah či bezdomovec a když máte solidní vystupování. Věřte mi, že ale za pár dnů pochopíte, že průvodce musí zvládat těch věcí daleko víc.

Zámecký průvodce totiž musí být:

Vypravěčem a hercem v jedné osobě
To se dá celkem čekat. Vaše práce totiž bude obnášet (na první pohled) převážně mluvení. Vaším úkolem je ovšem nejen spisovně a stylisticky správně interpretovat text, ale také vhodně pracovat s hlasem, využívat odmlky a ještě k tomu adekvátně gestikulovat. Čas od času také možná bude nutné, abyste něco předvedli (třeba jak na sedle seděly dámy) Vaše herecké výkony ovšem budou i většího charakteru - stane se, že budete předstírat, že vůbec nejste unavení, že vůbec nechcete jít v 5 domů a že ty otázky jedné všetečné paní nejsou ani trochu pitomé.

Magnetofonem
Upadne do toho skoro každý. Po pár dnech objevíte oblíbené fráze a po pár týdnech už budete znát to, co říkáte, i pozpátku. Syndrom magnetofonové pásky, tomu říkám. Po 14 dnech, to už mám vyzkoušené, se začnu zakoktávat, protože mluvím stále rychleji a rychleji - a v té době mi obvykle dojde, že s tímhle syndromem musím něco dělat.

Specialistou na levné kompakty
Památkový ústav nám letos udělal trochu čáru přes rozpočet a dovolil na některých objektech fotografovat - na našem zámku se fotit smí ovšem jen někde, což značně komplikuje situaci. Pánové se zrcadlovkama bývají celkem v pohodě, ale zato dámy s levnými kompakty... to je často peklo. Nejprve jsou namíchnuté, že nesmí fotit všude, a pak postupně zjišťují, že ten foťák neumí ani příliš ovládat - Vypnout blesk pak občas musí sám průvodce.

Vyhazovačem
Ač se průvodcování může zdát jako pohodová práce, občas zkrátka musíte být tím, kdo není příjemný - někdy je prostě nutné někoho ze zámku vykázat. Příležitostí je víc, než se na první pohled zdá. Brečící miminko, děcko potřebující čůrat, ... Stejně tak ale musí pryč i návštěvník, co odmítá odložit svůj batoh či ten, kdo nerespektuje zákaz focení. A ty situace nejsou nikdy příjemné.


Kliďasem
Být kliďasem se velmi hodí zejména u výše zmíněného vyhazování - i otravného cvakálistu a maminku s tvarohem místo mozku musíte tak jako tak vypoklonkovat slušně. Stejně tak v klidu ale musíte zůstat, když je někdo nespokojen s vámi nebo když se na prohlídce přihodí něco nepříjemného.

Improvizátorem a šprýmařem
Jsme zkrátka dobrá parta zámecká a tak si ze sebe tropíme legrácky. Během posledního víkendu jsme "slavili" kolegovo narozeniny - poschovávali jsme mu do prohlídky Delissy (protože "Delissa, Delissa, ta ti zvedne penisa" :-)). Já na oplátku měla uprostřed expozice laciného keramického sloníka a kolem přenosného záchodku rozmotán toaletní papír. Už chápete, proč je dobré být šprámař a improvizátor? Do toho všeho si vyprávíme historky z prohlídek a čas od času roztočíme vydělané peníze u večeře.

... připravený na všechno
Provázím letos čtvrtým rokem, a tak by se mohlo zdát, že mě už nic nemůže překvapit. To by byl ovšem velký omyl. Jenom za letošní rok mě potkalo několik "poprvé", na která se rozhodně nezapomíná:
  • Měla jsem velmi nepříjemný výstup s paní, která opravdu, ale opravdu nechtěla pochopit, že někde zkrátka fotit nejde. V každé místnosti vyvolávala dvouminutovou diskuzi o něčem, co zkrátka nemůžu změnit. Nakonec se na mě obořila.
  • Na prohlídce jsem měla chlapečka, který byl postižený snad všemi způsoby, jakými to jen jde.
  • Za svůj průvodcovský výkon jsem od jednoho moc pohledného mladíka dostala nabídku na odvoz domů. :-) 
  • Poslední den jsem provázela jednoho z nejznámějších českých zpěváků s rodinou. :-)